Press "Enter" to skip to content

Manifest islamismu

Utopie o spravedlivé společnosti radikálního myslitele Sajjida Qutba54 R16 mendel

Ve věku nevědomí

Text je zčásti založen na úryvcích z Qutbova hlavního díla, z obsáhlého, procítěného a ceněného laického komentáře Ve stínu Koránu. Milníky již nejsou jen knihou o náboženství. Qutb v nich moderně interpretuje témata jako džihád, nevědomí a podvolení se Bohu – a radikálně je rozvádí do politických důsledků.

Věk nevědomí (džáhilíje), který tradičně označuje dobu do příchodu Koránu a jeho zákona, vztahuje na současnost. Tam, kde se podle Božího zákona nežije, panuje tma nevědomosti, stejně jako panovala v Arábii před Muhammadem. Kromě neislámských západních zemí do ní spadají ale i země muslimské podrobené Západu. Ty  pod vlivem západní džáhilíje od snahy řídit se islámem odpadly.

Prvním Qutbovým nepřítelem je tedy sekularismus: podrobení se iluzi, že si člověk může vládnout sám, bez starosti o vlastní přirozenost a božské určení. Podle Qutba za toto odloučení člověka od poslušnosti k Bohu může trojice křesťanství, modernita a Západ. Křesťanství pojalo Boha abstraktně a vzdálilo ho běžnému životu, materialistická modernita dala člověku možnosti, které jej vedly k nepřirozeným svobodám, a Západ tento vzpurný způsob života mocensky rozšiřuje. Co víc, západní věda a média rozšiřují mezi muslimy vlastní, orientalistický pojem islámu jako umírněného náboženství.

Ne, říká Qutb, džihád si klade právo vynutit islámu, jediné pravé svobodě, vládu násilím, a to všude. Utopie bude následovat jaksi sama: islám je přece nejlepším výrazem „lidské přirozenosti“. Qutb v zásadě sní o návratu víry a náboženství do veřejného života a hledá pro tuto roli islámu argumenty o jeho kulturní, mravní a politické nadřazenosti. Nachází je v důrazu na náboženskou praxi, morální i rituální, která je v islámu mnohem silnější než v křesťanství.

Ve stínu žaláře

Milníky po cestě uspokojí každého, kdo hledá argumenty o nebezpečnosti islámu. Nehovoří však za islám jako takový, odráží konkrétní politickou zkušenost autora. Qutb se narodil v roce 1906 v údolí Nilu a pracoval jako úředník ministerstva vzdělávání. Kromě toho se profiloval jako čilý esejista a druhořadý literát. Od třicátých let psal o arabské literatuře a podporoval egyptský nacionalismus. Zklamání z nezávislé národní politiky ho vedlo k hledání jiného základu ryze egyptské, autentické politiky. Stala se jím politická ideologie založená na představě ideálního řádu Muhammadovy prvotní náboženské obce v Medíně.

Jak vysvětluje autor překladu Miloš Mendel v úvodní stati, Qutbovy názory se vyvíjely k islámu z nacionalismu a k Muslimskému bratrstvu se přiklonil až na konci života. Až od roku 1949 začal psát o islámu jako civilizaci a politickém řádu, počínaje esejem Sociální spravedlnost v islámu. Qutb podporoval, jako ostatně i Muslimské bratrstvo, Násirovu revoluci z roku 1952. Dokonce se očekávalo, že bude ministrem vzdělávání. Po pokusu o atentát na Násira se muslimští bratři stali – jako všechna ostatní politická hnutí a strany – Násirovými konkurenty a represe smetla i intelektuála Qutba.

Deset let (1954–1964) pak strávil v rozpálených a nelidských žalářích, kde napsal většinu svých islamistických děl. Tam se proměnil také jeho tradiční defenzivní pojem džihádu v doktrínu džihádu ofenzivního, obráceného i proti samotným muslimům. Milníky nakonec stály Qutba život. Krátce po propuštění byl postaven před soud pro plánování převratu a odsouzen k smrti.

Kulturní dilemata

Qutbova islámská revoluce vznikla v době, kdy každý druhý plánoval revoluce: národní, panarabské, socialistické, komunistické. Jejím základním duchem je vůle postavit arabskou politickou obec na vlastních základech, odlišných od kulturně a materiálně nadřazeného kolonialismu.

Qutb se ve svém hledání nechal inspirovat jiným antikolonialistickým esejistou. Indický novinář Maudúdí, přední z otců islamismu, přispěl k založení prvního muslimského státu, Pákistánu. Definoval tehdejší menšinové muslimy v britských indických koloniích jako politickou obec na základě jejich příslušnosti k islámu a k jeho politickým aspiracím. Qutb pak přenesl strategii obrany menšiny do podmínek ideologického boje mezi muslimy samotnými.

Druhým zdrojem inspirace byla Qutbova dvouletá stáž v USA. Starý mládenec se vrátil otřesen tamním materialismem a volnými mravy. Jeho odpor k modernímu světu, který začal zahlcovat i Egypt, se v Milnících vyjadřuje primárně jako odmítání rozpadu tradiční rodiny a idylických vztahů, především sexuálních. Tradiční moralismus se v něm opírá o teologické argumenty o přirozenosti islámské „metody“ a v podstatě odráží tehdy i na Západě rozšířené znepokojení z odloučení moderního života od původní lidské přirozenosti. Egypťan má ovšem koho vinit a proti komu se vymezovat: Evropu.

Na rozdíl od Evropanů přitom musí bojovat též o vládu nad vlastním jazykem a řečí. Sám pojem náboženství, vysvětluje, byl pod vlivem Západu interpretován jako sada dogmat a idejí, ne jako praktický a etický způsob života. Kolonialismus totiž měnil i myšlenkové nástroje svých poddaných. Qutb hledá autentický způsob myšlení a musí znovu vyložit významy základních slov, čímž se ale nevyhne radikalismu a oklešťování vlastní tradice. V této perspektivě nejsou Milníky jen svědectvím o způsobu islamistického smýšlení, ale především o kulturních dilematech postkolonialismu. Je tak ironické, že Qutbova kniha později sehrála roli právě takového dogmatického návodu. Byla dobrozdáním tzv. takfíristů, násilné islamistické opozice vzešlé z Muslimského bratrstva, která exkomunikuje vlastní souvěrce.

Bratrstvo  oficiálně odpovědělo již v sedmdesátých letech skrze vůdce Hasana Hudajbího, který v knize Kazatelé, ne soudci odpovídá tradičním teologickým argumentem, že odpadlictví muslimů od islámu posuzuje pouze Bůh, ne lidé. Hlavní proud islamistů se tedy revoluční ideologie zřekl poměrně brzy. Ještě v devadesátých letech ale inspirovaly Milníky egyptský islámský džihád a al-Káidu – například skrze Egypťana a intelektuála Ajmána Zavahrího.

Zora Hesová. Autorka je analytička Asociace pro mezinárodní otázky

Respekt  14. 4. 2013

Diskuze je uzavřena